A Bodybuilder is Born

V této sérii článků vás Ron Harris kulturistický šampion naučí vše, co potřebujete vědět na to abyste mohli začít jako kulturista. Naučte se, jak se stát kulturistou z jeho opravdových životních zkušeností.


Shrnutí článku:
-Ron spatřil toho kluka a sledoval ho, jak trénuje po 3 týdny.
-Místo obecné rady, Randy hledal trenéra.
-Ron dal Randymu dobrou představu, co bude muset dělat aby ho přijmul.

Předmluva

Všichni z nás,

kteří už posilujeme několik let, si jednou za čas řekneme: "Člověče, jaké by to asi bylo, kdybych už tehdy věděl to, co vím dnes." Často si přeju, abych se mohl vrátit zpět v čase, trénovat své mladší já a pomoci mu vyhnout se všem chybám, které jsem udělal." Tak vznikl nápad, ze kterého nakonec vzešla série "A Bodybuilder is Born

".

Randy  je směsicí mě samého a spousty cvičenců, které jsem kdy měl možnost trénovat. Pokud budete opravdu čestní, věřím, že v něm najdete i část sama sebe. Budete sledovat příběh Randyho, který se chce stát šampiónem, se všemi jeho klady i zápory a nečekanými obraty.

Následujte nás na naší cestě se všemi jejímy klady i zápory i nečekanými zvraty.

Epizoda 1

Často jsem ho sledoval, jak mě pozoruje, už tři týdny - od té doby, co jsem se stal členem. Narozdíl od ostatních mladistvých darebáků vypadal, že má celkem ponětí o tom, co dělá. Neměl špatnou formu a používal na svoji váhu obstojné váhy, a také vypadal, že trénuje celé tělo - ne jako ostatní, kteří se zasekli u smyčky nespočetných benchpressů a bicepsových zdvihů.

Jeho oblečení také napovídalo, že se jedná o ctižádostivého kulturistu, věci jako Perfetto, Hot Skins, Craze Wear atd.

 Ostatní chalpci v jeho věku nosili, jak jim říkám, "dětské komplety" - tepláky Adidas a nátělník, často s tlustým zlatým řetězem kolem krku. Ze způsobu, kterým mě sledoval, mi bylo jasné, že nejspíše z časopisů věděl, kdo jsem, a že toužil po informacích z mé hlavy. Štěstí se na něj usmálo jednou, když mě zastihl u východu na parkoviště, když jsem zrovna nepospíchal. Zrovna když jsem chtěl vstoupit na parkoviště, odkašlal si a oslovil mě.

Poté promluvil...

"Promiňte?"

"Ano?"

  "No, jste hodně velký a mě napadlo, jestli bych se Vás mohl zeptat na pár věcí." Takže zřejmě nevěděl, kdo jsem, ale alespoň mi pochválil postavu. Tím utržil dostatečný počet bodíků, že jsem jej vyslechl.

"Co potřebuješ?"

Kluk váhal, zjmevně byl nervózní. "Zajímalo mě, kolik byste si účtoval, kdybyste mě měl trénovat?" Skoro jsem se rozesmál. Kde přišel na nápad, že JÁ jsem trenér? Byl jsem jím kdyzi v letech 1989 a 1990, poté až 1999 a 2000 v Kalifornii, ale to už bylo za mnou.

"Promiň, ale tohle už nedělám, jsem v důchodu. Jsem teď spisovatel na plný úvazek a do posilovny chodím jen trénovat sám sebe. Proč se nepodíváš na muj web a..."

"Nemám mnoho peněz, ale skutečně se chci stát kulturistou. Chci vyhrávat soutěže a mít své fotky v časopisech, prosím." Které části z "jsem v důchodu" nepochopil? Už jsem ho chtěl poslat pryč a popřát mu štěstí, když jsem najednou spatřil zoufalý výraz v jeho očích. Ten pohled jsem okamžitě poznal.

Viděl jsem ho v zrcadle asi před dvanácti lety, kdy bych ještě dal všechno za to, abych mohl být jedním z těch slvaných kulturistů, jako Rich Gaspari, Lee Labrada nebo Shawn Ray. Vzpomněl jsem si na minulost, kdy jsem měl pokoj skoro vytapetovaný plakáty mých oblíbených svalnatých hrdinů. Jak dlouho jsem zíral na obrázky neskutečně masivních a vyrýsovaných prsou, latissimů, kvadricepsů, bicepsů a tricepsů, a přísahal jsem, že jednhoho dne budu mít taky takové. Sentimentalita mě překonala. Podíval jsem se na holku za pultem, která, za stálého žvýkání své žvýkačky, nás od začátku poslouchala - neměla co dělat. Musel jsem jít ven.

Jednoho dne budu mít taky takový.

"Pojď," pokynul jsem mu, aby mě následoval ven, kde jsem si hodlal dát do auta všechny věci. "Jak se jmenuješ?"

"Randy." Potřásli jsme si rukou.

"Ron Harris." Otevřel jsem chladící box a ukázal. "Vidíš to?" Byla tam prázdná láhev od mého potréninkového pití, láhev vody, kreatin, aminokyseliny a tablety s kofeinem a efedrinem. "To je jen špička ledovce, Randy," vysvětlil jsem. "Měl bys vidět moji kuchyni. To, co děláš v posilovně, je jen malá část úspěchu, když se chceš stát kulturistou. Pokud se jím chceš opravdu stát, musí se z toho stát tvůj životní styl."

"Jistě, to všechno už vím." Nezněl příliš jistě, a já věděl, že není.

"Myslím si, že nevíš. Ještě ně. To není něco, co se stane za týden, za měsíc nebo za rok. Stát se elitním kulturistou trvá roky. Kolik ti je, Randy?"

"Dvacet dva."

"Trénuju od doby, kdy ti byli čtyři roky, a tohle všechno jsem zvládl až někdy před sedmi lety. Žádáš mě, abych ti pomohl vyhnout se všem chybám, které jsem udělal dříve já. Uvědomuješ si to?"

"No, asi jo."

  "Poslouchej. Už si někdy slyšel o Stevu Michalkovi a Johnu DeFendisovi?" Randy pokrčil rameny. "Steve se stal Mr. America, když jsem byl ještě dítě. John jednou přišel k němu do posilovny a řekl mu, že by se chtěl také stát Mr. America. Steve ho vzal na Long Island, a chvíli mu držet hlavu pod vodou." Randy na mě vytřeštil oči.

John se chtěl také stát Mr.America.

"Proč to udělal?"

"Řekl mladému Johnovi, že až se bude chtít stát Mr. America stejně, jako se pod vodou znovu nadechnout, bude připravený." Randy se teď na mě díval s podezřením a přemýšlel, jestli je úsměv na mé tváři dobrý, nebo ďábelský. "Neboj se, nechystám se tě utopit. Jenom chci, aby si pochopil, že je to velký závazek. Často nastanou chvíle, kdy to budeš chtít vzdát a všeho nechat, a většina lidí to skutečně udělá. Těch pár vyvolených, kteří to nevzdají, nakonec dojde na vrchol."

"Chtěl jsem vědět, jestli si myslíte, že mám genetiku..." Zamával jsem rukou, aby přestal.

"Genetika je důležitá, ale znal jsem hodně lidí s darem skvělé genetiky, kteří byli moc líní nebo postrádali 'náboj', který je potřeba k tomu, aby ses stal šampiónem. Myslíš si, že já mám dobrou genetiku?" Zavrtěl hlavou, nejistý, jestli je to správná odpověď.

"Ha! To víš že ne! Znal jsem tolik chlapů, kterým se dařilo budovat hmotu snadněji než mně, ale víš ty co? Jen hrstka z nich ještě dělá kulturistiku. Neměli dvě věci, které potřebuješ, jestliže chceš vytrvat." Ukázal jsem si na hlavu. "Tady...," a na srdce "...a tady." Randyho osvítilo. Věděl jsem, že mu to došlo.

"Rozumím. Chcete platit za hodinu nebo..."

"Účtuju si sto dolarů za hodinu konzultací, ale od tebe si za to nehodlám nechat platit. Jenom mi slib, že uděláš všechno, co řeknu, a neskončíš s tím. Už dřív jsem plýtval čas u kluků, kteří do toho byli celí žhaví - tak měsíc, pak to vzdali. Nikdo z nich v kulturistice nikdy nic nedokázal. Slib mi, že mě v tom nenecháš."

"Slibuju," odpověděl.

"Můžeš tu být zítra ráno v devět hodin?" Randy se poprvé usmál.

"No jasně."

"Dobře, dej si pořádnou snídani aspoň hodinu a půl před tréninkem, protože budeš trénovat tvrději než kdykoli dřív. A rozhodně tím nemyslím mysku Froot Loops."

"Jasně, vím."

"Dobře tedy, uvidíme se v devět."

Tehdy se zrodil kulturista

Nasedl jsem do auta a odjel. Přemýšlel jsem, jestli Randy vůbec ví, do čeho se namočil. Cesta začíná, plná úspěchu a zklamání, radosti, a smutku. Život kulturisty je naprosto odlišný od běžného života, což mohou pochopit jen ti, kteří ho sami žijí. Zárověň jsem měl znovu šanci utvářet jeden mladý život a předat všechny zkuešnosti, které jsem za dlouhá léta nasbíral. Dnes se zrodil kulturista. Mojí prací je dovést ho na vrchol.


Pokračování příště...

Jedná se o článek z www.bodybuilding.com.